Hamburk (Hamburg)

Na pobřeží Severního moře leží Hamburk, staré svobodné hanzovní město s největším přístavem v Německu.  I když se zde dají nalézt přístavní krčmičky, vždy plné turistů, není to ten život, který ve svém románu Cirkus Humberto popsal Eduard Bass. Lidem v Hamburku se žije dobře a turisté se zde mohou cítit dobře a bezpečně.

Hamburk: Město se statutem země

Na dolním toku Labe nad ústím do Severního moře leží druhé největší město Německa, svobodné a hansovní město s největším německým přístavem. Hamburk (Hamburg) má status samostatné městské spolkové země. Poloha zde přála rozvoji

Noční Hamburk

loďařského průmyslu, chemie a petrochemie, hutnictví, těžkého strojírenství.

Město Hamburk bylo založeno v 9. století jako misie za Ludvika I. Pobožného. Dlouho bylo svobodné, pak patřilo léta velké říši, v roce 1806 bylo obsazeno francouzskými vojsky a od roku 1871 začleněno do německého císařství. Po válce bylo čtyři roky součástí britské zóny a od roku 1949 patří Německu.

Voda, voda

Voda je v Hamburku takřka všude. Na dva a půl tisíce mostů spojuje kanály, přítoky, ramena. Uprostřed města tvoří dvě jezera vedle Labe druhá hamburská řeka Alster. Z vodní plochy vnitřního Alsteru se vzpíná gejzír vodotrysku. Lze jej pozorovat z terasy slavného kruhového pavilonu. Tato restaurace na Jungfernstieg (kdysi korzo mladých dívek) byla první, kterou po válce v Hamburku obnovili. Na znamení naděje.

Hamburk, to je přístav

Hamburk – to je především přístav. Každý, kdo sem zavítá, je uchvácen jeho velikostí a rušným životem. Ročně sem připlují tisíce lodí z celého světa. Přístav Hamburk je v současné době špičkovým střediskem obchodu, kde se v mnohých trade centrech uskutečňují mezinárodní obchody. Pro město je velice důležitým datem 8. květen 1189. V tento den císař Fridrich Barbarossa podepsal zakládací listinu, kterou přiznal přístavu statut bezcelní zóny. Tím se z bezvýznamné zátoky mohl za několik let vytvořit světový přístav a z malé vesničky mocné svobodné město. Každoročně se v tento den konají ve městě slavnosti.

Památník pogromu

  • Pár kroků za univerzitu, na místo, kde stávala židovská synagoga. Prázdné prostranství mezi domy, pouze dlažba zobrazuje někdejší půdorys. Uvnitř kostky vytvářejí obraz šesticípé hvězdy. Tady na Bornplatzu byla největší synagoga v severním Německu. Vešlo se do ní 1100 věřících. Při pogromu v noci z 9. na 10. listopadu 1938 byla vypálena. Poslední rabín, který tu působil, Joseph Earlebach (1883-1942), vrchní rabín pro Altonu a Hamburk, byl umučen v ghettu v Rize.

Doprava po městě

Hamburk nemá tramvaje. Jezdí zde pouze autobusy a důmyslně propojené linky metra. Většina místních jezdí autem. Metro je velice dobře informačně označeno. Z jedné části města do druhé se cestující dostane rychle a bezpečně. Vlaky metra jezdí až do jedné hodiny v noci. Jednotlivé stanice i s možností přestupu se ukazují na světelné tabuli.

 

Reeperbahn: Fotit není radno

Kdysi běžná obchodní ulice, dnes centrum nočního života a erotiky a sexu, to je nejen námořníky, ale i zvědavými turisty navštěvovaný Reeperbahn. Na šesti stech metrech ulice je nepřeberné množství svérázných obchodů a obchůdků. Ale pozor, turisté nemohou čekat prodejný sex na ulici. Především zde je koncentrace sexshopů, barů a striptýzových představení, která by turista spíš čekali v Paříži než zde. Pro „registrované“ pracovnice nejstaršího řemesla se ulice otvírají až po dvacáté hodině, do té doby musí sloužit za zdmi budov. Ženám vstup zakázán – hlásí tabule v malé uličce Davidstrasse, ve které pracovnice nejstaršího řemesla na světě svádí muže. Ulička se nachází v proslulé čtvrti St. Pauli, kde tyto dívky oficiálně sídlí už 150 let. Fotografovat tu není radno.

Foto: Noční Hamburk (sxc.hu)

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno